Moje životní změna

Změna je život

Dnes mám malé výročí a při něm jsem se rozhodl napsat tento příspěvek. Třeba v něm někdo najde něco užitečného pro sebe. Výročí je to roční, ale když se zamyslím, tak se tato kapitola začala rodit před dvěma lety. Začal jsem pomalu cítit jistou únavu a myslím si, že i počátek vyhoření. Přičítám to kombinaci dvou prací, poměrně nepříjemnému stresovému období, alkoholu, kouření a dalším nešvarům. S běžícími lety přestávala být kladná protiváha v podobě každodenních procházek se psem, ne zcela špatná strava a občasný sport (1x - 2x týdně kolo, případně běh nebo plavání) dostatečnou k negativům a začal jsem pociťovat, že potřebuji něco změnit, abych měl více energie a chuti do dalších let. Snížení váhy nebylo úplně primárním cílem, možná proto, se ve výsledku o to více povedlo. Potřeboval jsem se hlavně dostat zpět do lepší duševní pohody a tím ovlivnit vše ostatní – práci, mé působení na ostatní lidi a jiné.

O dva roky zpět jsem tedy přestal kouřit. V minulosti jsem tak již jednou učinil a vydržel zhruba 8 měsíců. Pak jsem, jak to bývá, začal ještě více. Před těmi dvěma lety jsem byl zhruba na jedné krabičce denně a fyzicky mě to začalo spíše unavovat než těšit. Ze dne na den jsem přestal. Bez žvýkaček, náplastí a jiných věcí. Řekl jsem si, že fyzická závislost na nikotinu není až tak velká, takže to musí jít. A šlo, překvapivě dobře. Uběhl tedy rok bez cigaret, ale stále mě to příliš neuspokojovalo a pořád jsem se neposunul od výchozího stavu, se kterým jsem nebyl spokojený. Mám pocit, že absenci cigaret jsem o něco více kompenzoval alkoholem, jídlem kupodivu ne. 

Dostávám se tedy do další etapy, která započala přesně před tím jedním výročním rokem. Cítil jsem, že je potřeba měnit další věci a snažit se sunout dále, přestat kouřit nestačí. Pár měsíců zpět jsem si náhodou četl o půstu a pak to vypustil. Nyní ale přišla možnost se s půstem blíže seznámit a řekl jsem si tedy, proč ne. V této souvislosti jsem samozřejmě přestal pít alkohol (zamýšlel jsem pauzu na měsíc až dva). Můj názor na půst byl neutrální, nepřistupoval jsem k tomu s žádným očekáváním, spíše skepticky. Jen s myšlenkou, že mě těch pár dní určitě nezabije a buď mi to něco dá nebo nedá. Nakonec jsem půst držel 14 dní a dalo mi to více, než jsem čekal. Nebudu se o tom závratně rozepisovat, někým je půst zatracovaný, jinými milovaný a je to volba každého. Za mě je zásadní poznámka jen ta, že pokud to někdo chce použít jako spásný prvek pro rychlé a jednorázové zhubnutí, tak je to špatně a nemá cenu o tom ani přemýšlet. Je to báječný startovací můstek k širším změnám a následně prostředek k pravidelné očistě těla (pozn.: mám v plánu držet půst 1x – 2x ročně cca 7 dní; pokud je to pravidelně, tak si myslím, že není třeba delší). 

Půst mi strašně pomohl fyzicky, zlepšila se mi spousta očividných i neviditelných věcí, co mě trápila. Kupodivu mi velmi pomohl i psychicky a cítím se od něj o dost vyrovnanější a klidnější. Naučil mě rozeznat hlad od chuti a nepřežírat se velkými porcemi. Naučil mě rozeznat, co mi opravdu chutná. Když jsem si odpočinul od rafinovaných jídel a začal jíst "znovu", zjistil jsem, že preferuji úplně jiné chutě. (pozn.: maso jím stále, ale střídměji, nemám chuť na hovězí, které jsem miloval).

Každopádně půst není samospasný a byl jen dílkem v celé mozaice. Po půstu jsem změnil celkově stravovací návyky. Dal jsem pravidelnější řád sportu a dále pokračoval v abstinenci. Před pár měsíci jsem přihodil domácí cvičení (cca 30 min. denně).

Jaký je dosavadní výsledek? Cítím se o hodně lépe, mám více energie, práce mě zase baví a mám opět chuť do života, kterou jsem chvílemi začal postrádat. Z pro mě před rokem nepředstavitelné mety pár týdnů nebo měsíců nepít, se stal rok a nemám zatím chuť na skleničku. Až ji dostanu, tak si dám. Když nedostanu, tak nedám. Určitě už se ale nechci nikdy vrátit k cigaretám, těm jsem věnoval dlouhé životní období a myslím si, že bylo až moc dlouhé.

A co samozřejmě zajímá většinu. Zhubl jsem 30 kg. Před rokem jsem měl hrozných, v mém životě nejzávratnějších 103 kg a po 6 měsících jsem měl 73 kg (ano, pomaleji by to bylo lepší, ale šlo to v podstatě samo svým tempem). Bylo jojo? Zatím nebylo, po dalších 6 měsících, co od té doby uplynuly, mám stále stabilních 73 kg. Jím, jak chci nebo se týrám nějakou dietou? Jím, jak chci, protože dieta nemá smysl. Vyřeší něco krátkodobě, ale pak to dopadne stejně, takže je třeba si přenastavit vše, aby to bylo pro člověka příjemné a mohlo to pro něj být trvalé.

Bylo to těžké? Méně, než jsem čekal, abych byl upřímný. Je to strašné klišé, ale ono opravdu stačí jenom chtít. Ne si říkat, že chci, ale opravdu chtít a pak je to i zábavné a zajímavé. Zjistil jsem, že jsem si častokrát říkal, že něco chci, ale vlastně to tak ani nebylo, a proto se to nepovedlo. Ani jsem si to třeba v tu chvíli neuvědomil. A musíme to dělat kvůli sobě, ne kvůli jiným. Když nám bude lépe, tak se to pak pozitivně projeví i na těch druhých, ale v těchto věcech si myslím, že je to "dialog" hlavně mezi naší hlavou a tělem. Budu se snažit pokračovat dále, cesta musí pořád pokračovat a mít dílčí cíle, nějaké se povedou, jiné zase ne. Pokud jste to někteří celé přečetli a třeba vás to zaujalo, tak jsem rád. Účel sebechvály to nemělo, i když jsme samozřejmě každý rád, když nám někdo zalichotí. Pro mě to byla přínosná zkušenost, jsem rád, že jsem se o ní s vámi podělil a těším se na další. Děkuji těm, kteří při mně stáli a podporují mě.

Nezávazná poptávka

Odesláním formuláře souhlasíte se zpracováním osobních údajů pro možnost odpovědi na tento dotaz. Údaje neslouží k dalším účelům.